FOTBAL

Představovat Jose Mari Bakero starší generaci asi není potřeba, úspěšný hráč FC Barcelona, který hrál v tomto klubu ve zlatých 90. letech a získal s ním mnoho trofejí. Dnes je Jose Mari Bakero trenérem polskéko klubu Lech Poznaň, do kterého přišel po krátkém působení v Polonii Varšava. Jeho úkolem bylo vytáhnout Lecha Poznaň z dolních řad tabulky a navázat na podzimní úspěchy v Lize UEFA. Ne vše se odvíjelo podle jeho představ, fanoušci volali po jeho odvolání, poté co Lech Poznaň skončil v Ekstraklase na pátém místě a nejenže neobhájil mistrovský titul, ale nedostal se ani do předkola Ligy UEFA po prohře ve finále Polského Poháru. O těchto věcech, a nejen o nich - jak na konci uvidíte a uslyšíte - jsme dnes hovořili s Jose Mari Bakero .

Waldek Zawolowicz: už je znám plán a termín letní tréninkové přípravy?

Jose Mari Bakero: datum prvního tréningu ano, 27. června, první část přípravy bude v Poznani do 7-8 července, potom nás čekají přípravné zápasy v zahraničí, pravděpodobně Německo nebo Rakousko, ale budou rozhodovat i ekonomické faktory

Bohumír Vosáhlo: a příprava s klubem z České republiky?

JMB: ani z Čech nebo Slovenska, ale zatím ještě není nic potvrzeno, může se stát mnoho věcí a nakonec pak pojedeme úplně někam jinam, než se plánovalo

wz: už víte, kdo bude vaším novým asistentem a vedoucím týmu?

JMB: ještě ne, dnes jsem hovořil celý den s novým sportovním ředitelem Andrzejem Dawidziukem pouze a jen o další filozofii klubu, jak vidí klub jako celek, jeho budoucnost, aspekty práce, vybudování struktury v klubu, nejen na úrovni sportovní, ale i o technickém zázemí jako jsou asistenti trenéra,lékaři, psychologové, analitici, jak maximálně profesionalizovat klub. A to není jen pro mě, to je pro celý klub a pro jeho budoucnost. Zítra máme další kolo jednání, na kterém budeme hovořit o jednotlivých hráčích, klub dostane moje informace. Nový sportovní ředitel musí vědět od trenéra, jaké mají jednotliví hráčí možnosti a co lze od nich očekávat, kapitánem začínaje a hráči z Mlodej Ekstraklasy konče.

wz: kdo tedy bude novým kapitánem Lecha Poznaň?

JMB: o tom jsme ještě nemluvili, opravdu

wz: můžeme už mluvit o změnách které nastanou v Lechu Poznaň?

JMB: za prvé to byl velmi těžký rok, mluvím o fotbalistech, po lońském zisku mistra hráli intenzivně v Lize UEFA a Ekstraklasa šla na druhou kolej. Bojovali jsem o to, aby se Ekstraklasa vrátila v myšlení hráčů na první místo a také jak jsem říkal před pár dny, změna trenéra v půlce sezony je vždy pro hráče problémem. Myslím si, že jsme hráli dobře, na to že jsme hráli každý třetí den zápas. Na začátku scházela rovnováha, utkání s Polonií Varšava a Cracovií Krakov měli být bodem zlomu v myšlení, návratu k Ekstraklase na první místo. Později tým chtěl, ale bylo vidět že stále té mentální síly trochu chybí. Bojovali jsme do konce, finále Polského Poháru proti Legii Varšava, ve kterém mnoho nescházelo k jeho zisku, bojovali jsme v Ekstraklase ve které nám též scházelo "to trochu" , není to pech, prostě jsme na to nezasloužili.

bv: hodně fanoušků a někteří komentátoři si kladou otázku, proč Lech hraje obranný fotbal, když jeho trenér byl skvělým útočníkem FC Barcelona?

JMB: to není pravda, to co říkají, nevyjadřuji se nikdy ke kometářům v televizi. Za prvé, v Ekstraklase bráníme nejvíce vysunuti, za druhé bráníme s držením míče, za třetí, je pravda, že nám scházel hráč, který má "svůj rok" jako například Malecki ve Visle Krakov. Nevidí moje tréninky, neslyší moje pokyny a neanalizují úplně do konce rozestavení. Hrajeme se všemi hráči dopředu, Stilič hrál v 90 procentech zápasů, Wilk 70 procent a tak můžu pokračovat. Ale vždy se čtyřmi hráči na hrotu. To že nestříleli góly, to je jiná věc.

bv: Lech má nejlepší průměr držení míče v Ekstrklase, více jak 60 procent, a to i v zápasech venku, ale kde je z toho efekt?

JMB: za prvé Rudnevs, nerad mluvím o hráčích individuálně, ale máme prázdniny, nemám ve zvyku hodnotit hráče v sezoně kvůli vzájemnému respektu, hodnotím tým. Je pravdou, že Rudnevs letos nehrál od Vánoc ve čtyřech zápasech 90 minut, nehrál na sto procent a Rudnevs je pro tým velmi důležitým hráčem. Za druhé Ubi (Vojo Ubiparib) je v týmu teprve šest měsíců. Být brankářem a útočníkem v Lechu Poznaň, to jsou ty nejtěžší role. Scházelo nám vstřelit ty tři, čtyři góly a mohli bychom mluvit o něčem jiném. Větší starosti mám například se situacemi, například ta s Polonií Varšava, ve druhé půlce jsou jednou na naší půlce a střílí gól, ale my jsme měli v první půlce čtyři vyložené šance. Cracovia první půlka, znovu čtyři vyložené šance, Lechia Gdaňsk, celý zápas jsme je drželi na uzdě a v posledních minutách šli do vedení, scházelo znovu využít gólové šance. Po první období co působím v Lechu Poznaň, jsme dobře takticky připraveni, ale jak uděláš taktickou změnu a dáš striktní příkaz, hráč logicky brání a teprve pak pomalu ta útočná fáze. A tohle je nejlépe vidět při domácích zápasech, zápas od zápasu se zlepšujeme - odveta v poháru s Polonií Varšava 2:2, později Gornik Zabrze, s Korona Kielce, tím nechci říct, že Koroně už o nic nešlo, ale jde o ofenzivu. V domácích zápasech jsme se zlepšovali od utkání k utkání a venku nám chyběla sebědůvěra a síla.

bv: co tedy schází Lechu Poznań, jaká bude filozofie v příštím ročníku Ekstraklasy?

JMB: pokračovat v tom, co jsme začali. A myslím si, že nejen hráči, ale i publikum už pochopilo, že i ze středu hřitě je možné hrát malou domů, že je možné najít rovnováhu mezi útokem a obranou a jsem si více jak jistý, že se nám v příští sezóně podaří.

wz: v rozpočtu Lecha jsou škrty v platech hráčů, týkají se i vás?

JMB: moje smlouva se v ničem nezměnila, jsem tu kvůli dvou věcem, ta první, prezident Rutkowski mimo věcí, které se odehrávali okolo mě, a druhá věřím celému týmu a vím, že budeme bojovat o všechny tituly. Neříkám, že vyhrajeme Ekstraklasu a Polský Pohár, ale budeme tvrdě bojovat o to, aby jsme byli na prvních třech místech v tabulce a minimálně v semifinále PP, kdybych o tom nebyl přesvědčen, tak už dávno odejdu.

wz: smířil jste se už s tím, že nebudou skoro žádné přestupy pro příští sezónu?

JMB: jsem trenér a vždy chci nějaké přestupy (smích), až do posledního dne přestupů budu myslet o změnách a budu neúnavně přesvědčovat (smích)


wz: jak se cítíte v Poznani, nemáte už někdy dost lidí, kteří jsou nespokojeni s výsledky Lecha Poznaň?

JMB: i to patří k fotbalu, to samé se děje ve Španělsku, trenér je vždy dobrým cílem na vybití emocí (smích), v Poznani se cítím skvěle, moje žena a děti se budou stěhovat z Varšavy do Poznaně, podařilo se nám najít i školu, do které budou chodit.

bv: je možné porovnat výsledky fyzické přípravy před půl rokem a dnes?

JMB: na první části fyzické přípravy jsme pracovali v zimní přestávce, nyní nadchází druhá fáze, ve které budeme více pracovat nad dynamikou, výbušností, prací na malém a v malém prostoru, ne během na vzdálenost.

bv: kdo se nejvíce zlepšil?

JMB: celý tým, všichni, Krivets, Injač, Murawski, celý střed pole. Podívej se na Xaviho, Iniestu, to jsou fotbalisté kteří hrají na krátko, hledáme tuto dynamiku a držení, větší rychlost s míčem.

bv: jsem také cizinec, v Polsku jsem si všiml jedné věci, každý hráč ma svoji pozici, kterou si bere skoro až do hrobu, jak to vypadá z pohledu trenéra?

JMB: každý by měl být schopen zahrát minimálně, opakuji minimálně na dvou pozicích, samozřejmě, jsou i specialisté, Manuel Arboleda ve středu pole, ať se mu to líbí, nebo ne.

bv: například tak jako kdysi Koeman na přímé kopy v Barceloně?

JMB: přesně tak, v Lechu to platí o Luisovi Henriquezovi, obrana. Ale celkově vzato, sedmdesát procent hráčů by mělo mít schopnosti hrát na více jak dvou pozicích.

bv: možná i proto Vás někteří kritizují?

JMB: hráčům říkám jedno, věřím v tvoje schopnosti, víc než ty věříš sám sobě, protože si myslím, že na téhle pozici můžeš klidně hrát, je to výchova a kultura a myslím si, že hráči mě pomalu poznávájí i z téhle stránky, že jim v tom chci pomoct, že jim věřím. Hráč si může říct dvě věci, co to ten trenér dělá, a nebo, podívej, jak mě trenér důvěřuje, že mě takhle postavil. Vždy jim ukazuji tu druhou možnost.

bv: pomáhají Manuel Arboleda a Luis Henriquez v práci s týmem?

JMB: ne úplně, hovořím s nimi v kastilštině (španělštině), ale co se týče tréninku, už se skoro dorozumíváme beze slov a skoro nepotřebuji tlumočníka (smích, to je pravda potvrdil klubový tlumočník do polštiny)

wz: hodně pracujete, kdy a kde budete odpočívat?

JMB: miluju svojí práci, ba co víc, mam rád, když mě kritizují, někteří si můžou myslet, že jsem ufonem, nejsem. Jsem normální, citlivej člověk, miluji svoji práci a líbí se mě vývoj a postup a chtěl bych, aby za mnou byl vidět výsledek mojí práce. V pátek končím všechna jednání a poletím do Španělska za rodinou, pojedu za matkou, kterou jsem neviděl od Vánoc, do San Sebastianu, samozřejmě, že se zastavím v Barceloně.

wz: setkáte se i z Christovem Stoičko?

JMB: voláme si pravidelně jednou za dva týdny (smích), jsme přátelé, ale to samé platí o Ronaldovi Koemanovi a dalších spoluhráčích

bv: portál sport.pl na youtube našel tuto nahrávku ze španělské televize, jak na ni vzpomínáte?



JMB: (dlouhý smích) bylo to jednuché, všichni jsme měli dobrý rok, měli jsme kamaráda, který měl restauraci a vedle ní nahrávací studio. Vyhráli jsme La Liga, po týdnu oslav jednoho večera padla otázka, kam půjdeme na večeři, šli jsme do té restaurace , zpívali, nahráli dvě písníčky, super zábava, košile ve stylu Tahiti, na takovéhle akce s přáteli nejde zapomenout, užívali jsme si to, taková nálada byla i v týmu Barcelony. Takovými věcmi překazuješ víc než si myslíš, když na to dnes koukám, vidím radost, pozitivní energii. Když jsem se ženil, pokud si dobře vzpomínám 5. července, každou půlhodinu hráli obě písničky, něco jako dnes Shakira.... (smích)

Děkujeme za rozhovor